Zastavení 20
Králík Bohatý Kupec
Ve zkratce
Tato část se připravuje.
Celý příběh
Nahrávka se připravuje.
Text nahrávky
Cinkot mincí: to je to, co kdysi znělo na jarmarcích a trzích, které se v Gniezně konaly. Téměř od začátku, co vzniklo hradiště na Wzgórze Lecha, se v něm usadil obchod a s ním kupci, kteří přijížděli se svým zbožím z různých koutů tehdejšího světa. Jsem jedním z nich.
Kolem Gniezna už ve středověku existovaly vesnice, které se zabývaly výrobou určitého zboží. Dnes jsou to části města, ale kdysi to byly služebné osady: na Winiarech rostla vinná réva a nejspíš se tu dělalo víno, na Piekarech se peklo pečivo. V nedalekých Szczytnikách se vyráběly „szczyty“, tedy štíty. Mnoho výrobků se však muselo získávat jinak. Tím se zabývali kupci, kteří se specializovali na prodej určitého zboží. Jezdili od města k městu a přijížděli na jarmarky a trhy.
Já, jak vidíš, mám docela slušný příjem. Držím měšec s mincemi a každou musím dobře prověřit, jestli je pravá. Bohužel padělání peněz bylo v módě od chvíle, kdy se začaly vyrábět, a čím víc kdo vydělával, tak jako já, tím větší byla šance, že narazí na padělek. A jak jsem přišel k tolika penězům? Obchodoval jsem se vším, s čím se dalo, ale nejlépe šlo na odbyt to, co v daném kraji chybělo. Do Gniezna přijížděli kupci s nejrůznějším zbožím: se solí, sukny, vlnou, kůžemi, kořením, kožešinami, šperky, ale také se sem díky stykům se vzdálenými obchodníky dostávalo luxusní zboží z tehdy tak vzdálených krajů, jako je Skotsko nebo Itálie. Už jen to, že si někdo mohl dovolit drahé nákupy, svědčí o tom, že tu bylo mnoho takových, jako jsem já, tedy zámožných měšťanů.
Obchod v Gniezně rozkvetl v XV. století a tento stav trval až do XVI. století, protože se tu sbíhaly různé cesty. Nejdůležitější byla ta z Poznaně směrem na Toruń a dál na Pomoří, Varmii a Mazursko. Kupectví se rozvíjelo a s ním i město: v okolí náměstí Rynek byla městská váha, sukenice a četné kupecké domy s obchody, ve kterých se kupci za příslušný poplatek mohli vystavit se zbožím. Kromě toho tu bylo ještě několik menších prostranství, na kterých se prodejci vystavovali; největší, které existuje dodnes, je mezi obyvateli Gniezna oblíbené tržiště Targowisko.
Největší jmění se však dalo nahrabat během jarmarků, na které se sjížděli kupci z celé země a ze sousedních krajin. Tehdy jsem nedělal největší kšefty jen já, protože nekvetl jen obchod, ale žilo tím celé město: krčmy byly plné lidu a obyvatelé si přivydělávali ubytováváním hostů na noc. Od středověku se v Gniezně konalo několik jarmarků do roka a byly spojeny s církevními svátky, které provázely poutě: svatého Vojtěcha, Nejsvětější Trojice, svatého Bartoloměje a svatého Ondřeje. V té době mohl každý kupec, obchodník nebo řemeslník vystavit své zboží na prodej bez jinak nutných povolení. Do našich dnů se zachovala jen tradice jarmarku u příležitosti pouti svatého Vojtěcha, který se koná vždy koncem dubna. Dnes na něm však převládají spíš hračky než řemeslné výrobky nebo sukna. Přesto mě tam stále můžeš potkat, samozřejmě když přepočítávám své mince, protože kšefty na tom jarmarku pořád docela kvetou.