Pracovní verze. Texty a nahrávky nejsou konečné.

Zastavení 05

Boleslav Smělý

Socha krále

Ve zkratce

Tato část se připravuje.

Celý příběh

Nahrávka se připravuje.

Text nahrávky

Jmenuji se Boleslav, jedni mi říkají Smělý a jiní Štědrý. Přesné datum mého narození nikdo nezaznamenal, ale historici dnes tvrdí, že to bylo v roce 1042. Můj otec, Kazimír Obnovitel, byl synem Měška II. a vnukem Boleslava Chrabrého, po kterém jsem dostal své jméno. Touto cestou jsem tedy byl předurčen k tomu, abych jednou vládl státu. Ale jakému? Když jsem se narodil, měl otec plné ruce práce s napravováním toho, co se za mého děda rozbilo na kusy. Po lidovém povstání a vpádu Břetislava z Čech v roce 1038 byla země úplně zničená. Trvalo léta, než se zvedla z trosek. Jako pachole jsem sledoval otcovo počínání a učil se rozvaze v politickém jednání, ale vzal jsem si z toho ponaučení na celý život? To hned posoudíte sami.

Když můj otec v roce 1058 zemřel, zdědil jsem po něm titul knížete. Byl jsem z rodu Piastovců, který byl ctěn, a proto jsem budil respekt jak mezi svými velmoži, tak u cizích dvorů. To byl můj trumf, který jsem musel využít, abych zdůraznil význam piastovského dědictví. Proto jsem se ve vnitřní i zahraniční politice snažil nastolit stabilitu, ale ve sporech jsem se snažil stát na té straně, která mohla být pro mé knížectví výhodnější. Zapojil jsem se také do sporu mezi papežstvím a německým císařstvím a postavil se na stranu toho prvního. Díky těmto krokům se s naší zemí začalo znovu počítat.

Nebudu zastírat, že podpora papežství přispěla i k tomu, že mé snahy o znovuzískání koruny skončily úspěchem. 25. prosince 1076 mi ji v hnězdenské katedrále vložili na hlavu. Byl to den triumfu. Cítil jsem, že dílo mého praděda, Boleslava Chrabrého, znovu povstává z popela.

Jak jsem říkal na začátku, někteří mi říkali Boleslav Štědrý. Ano, byl jsem štědrý, rozdával jsem statky církvi i rytířstvu, podporoval jsem rozvoj hradišť, snažil jsem se, aby stát sílil. Ne všichni to ale chápali, a proto jsem musel zavést vládu pevné ruky. Je jasné, že to vyvolávalo odpor, ale co jsem měl dělat? Znal jsem dějiny svých předchůdců, a zvlášť děda, který ztratil v podstatě všechno, a zvlášť korunu.

Nejbolestnější byla záležitost biskupa Stanislava, který se v roce 1079 postavil na stranu těch, které jsem musel za jejich provinění tvrdě potrestat. Historici se dodnes přou, zda mu opravdu šlo jen o to, nebo zda proti mně také nekul pikle. Nemohl jsem však dopustit, aby jeho kritické poznámky zůstaly bez odezvy, a tak jsem se rozhodl mu dát za vyučenou. Ano, já, král, jsem vlastní rukou přispěl k jeho smrti. Právě proto, že jsem tak jednal, mi začali říkat Boleslav Smělý.

Ta událost se stala začátkem mého konce. Velmoži se obrátili proti mně, rytířstvo odepřelo poslušnost a lid, rozdmýchávaný vyprávěním o svatém biskupovi, začal reptat. Najednou jsem přišel o všechno, čeho jsem v životě dosáhl. Kvůli tomu jedinému rozhodnutí. Odešel jsem do Uher, kde jsem hledal azyl a pochopení, ale tam mě odsoudili k izolaci. Říká se, že jsem zešílel, že jsem chřadl v samotě. A jak by to mělo být jinak? Král zbavený moci se stává stínem sebe sama. Zemřel jsem v roce 1081, daleko od země, kterou jsem chtěl učinit velikou a která mě zavrhla. Přesto navzdory svému osobnímu nezdaru věřím, že ne všechno, co jsem vykonal, bylo marné. Posílil jsem stát, získal jsem pro něj zpět korunu, a pokud bude někdo hodnotit dobu mé vlády, ať si alespoň pamatuje, že jsem vždy jednal s myšlenkou na velikost svého rodu a své země.

Všechna zastavení