Zastavení 13
Králík Podkoní
Ve zkratce
Tato část se připravuje.
Celý příběh
Nahrávka se připravuje.
Text nahrávky
Gniezno stojí na koních už po staletí, protože kůň a jeho role v hospodářství a ve společnosti, a dokonce i v politice, neměly po dlouhá léta obdoby. Dnes víme, že jejich historie ve městě sahá od středověkých jarmarků přes pozdější koňské trhy, velké sportovní závody a chov pro potřeby armády až po dnešní využití k rekreaci a vzdělávání.
Jako významné výrobní a obchodní středisko v raném středověku bylo Gniezno místem, kde se koně kupovali a prodávali. Takovým místem byla jistě i tržní osada na Wzgórze Panieńskie, tedy na dnešním náměstí Rynek, ale brzy nato se obchod začal přesouvat k jinému tržnímu prostranství, k dnešnímu tržišti Targowisko, kterému se po staletí říkalo Koński Targ, tedy Koňský trh. V polovině XIX. století sahala proslulost Gniezna v obchodu s koňmi daleko. Trhy se tehdy konaly čtyřikrát do roka a v jejich čele stál hlavní jarmark svatého Vojtěcha, který i s poutí trval nezřídka až 8 dní. Přijížděli sem tehdy chovatelé z pruského záboru, z Kongresového Polska, z Haliče a z Ruska. O rozsahu těchto událostí ať svědčí čísla: během jarmarku svatého Vojtěcha v roce 1843 se prodalo 6293 koní!
Čilý obchod s koňmi trval v Gniezně téměř nepřetržitě až do vypuknutí druhé světové války. Důležitou změnou pro město a pro chov koní v něm byla zvýšená poptávka pruské armády po remontních koních na sklonku XIX. století. Kdybychom se vrátili v čase do roku 1882, kdy pruská správa rozhodla o stavbě hřebčína pro armádu u silnice na Kłecko, viděli bychom roli koně v tehdejší době plné vojenského napětí: nosit vojáka a tahat vojenská děla a vozy. V roce 1885 vzniká obrovský areál hřebčince, který nepřetržitě funguje dodnes. V roce 1900 tu bylo přes 200 koní a hřebčinec se soustavně rozšiřoval. Je to skutečný chovatelský komplex, téměř soběstačný, s vlastní kolonií domů pro podkoní, stájemi, kovárnou, jízdárnami, kočárovnou, stodolou a dílnami.
To vše v kulisách půvabného rekreačního parku. Vznik hřebčince v Gniezně byl důvodem, proč se do města přesunul z Frankfurtu nad Odrou 12. dragounský pluk. Pro jezdce tehdy postavili mohutná kasárna u silnice na Wrześni, která měla mimo jiné stáje a jízdárny. O zásobování vojáků koňmi tedy nebylo třeba mít obavy. Hřebčinec je dodával v jakémkoli potřebném množství.
V meziválečném období se v Gniezně dál konaly koňské trhy a velké oblibě se těšily závody pořádané na hipodromu v ulici Wrzesińska. Skvěle se na nich předváděli huláni ze sousedních kasáren. Po druhé světové válce dopsala další skvělé kapitoly historie hřebčince nová generace. Od roku 1948 tu byl vedoucím Czesław Matławski. V roce 1953 získal titul mistra Polska ve skocích na hřebci Alchemik. Byl průkopníkem spřežení jako sportu nejen v Polsku, ale zároveň na celém světě. Jako člen takzvané Sekce spřežení při FEI, Fédération Équestre Internationale, vytvářel od základů pravidla spřežení jako sportu. Často působil jako rozhodčí závodů spřežení na největších hipodromech celého světa. Jako trenér, mimo jiné polské reprezentace, měl na kontě mnoho úspěchů. Jeho zásluhou získávalo čtyřspřeží z Gniezna, které řídil Zygmunt Szymoniak, medaile na mistrovstvích světa a Evropy. Vysoké sportovní postavení a velké mistrovství v jízdě se čtyřspřežím byly oceněny pozváním MOV k účasti na ukázkách čtyřspřeží během olympijských her v Mnichově. Koně z hnězdenského hřebčince hráli také v mnoha filmech, počínaje snímkem „Krzyżacy“ až po Sienkiewiczovu „Trylogii“ v režii Jerzyho Hoffmana.