Zastavení 14
Králík Zedník
Ve zkratce
Tato část se připravuje.
Celý příběh
Nahrávka se připravuje.
Text nahrávky
Gniezno se jako mnohé městské organismy během své historie výrazně proměňovalo. Až do velkého požáru v roce 1819, který strávil téměř celé město uvnitř hradeb, připomínalo spíš středisko z doby pozdního středověku. Teprve odvážná vize obnovy města po požáru způsobila, že získalo vzhled známý z jiných evropských měst. Tehdy se rozebraly zbytky už tak velmi zchátralých hradeb, které v té době neplnily svou úlohu, včetně zřícenin vstupních bran, jimiž bylo město od středověku propojeno se světem. Zasypaly se také příkopy. Aby už nikdy nedošlo k požárům takového rozsahu, nařídily městské úřady stavět zděné domy. Před požárem tvořily celých 68 % zástavby Gniezna. Zajímavostí je, že ve fázi projektování se objevil nápad neobnovovat severní frontu náměstí Rynek. Tím by se odkryla dnešní ulice Franciszkańska se skvělými památkami, komplexem kostela a kláštera otců františkánů. Odpor obyvatel, kteří by na tak důležitém místě přišli o své parcely, byl však příliš velký. Díky tomu, že zeměměřiči vytyčili nové parcely se širší uliční frontou, mohla jejich zástavba přinést do města novou kvalitu. Místo úzkých budov se v nových ulicích stavěly domy v tehdy moderním stylu „Retablissementbau“. Vyznačovaly se sevřenou zástavbou, patrem a podsklepením a dvoutraktovou dispozicí s průjezdem v ose. Zpočátku obsahovaly jen byty a měly sedlové střechy, ale postupem let se rozšiřovaly do podoby činžovních domů, které vidíme kolem i dnes, i když v některých ulicích města ještě uvidíme několik nižších domů ve stylu první zástavby. Z uvedeného stylu „Retablissementbau“ si dnešní činžovní domy zachovaly brány umístěné uprostřed, z nichž se po schodišti vcházelo do bytů v celém domě. V dalších letech se byty v přízemí začaly přestavovat na obchodní prostory.
Největší a nejokázalejší činžovní domy vznikaly na přelomu XIX. a XX. století na místě nižší zástavby. Dnes se svým vybraným stylem neliší od podobných staveb například v Poznani. Ty nejkrásnější můžeme vidět v ulicích Chrobrego, Warszawska, Dąbrówki, Kilińskiego, Lecha nebo Cierpięgi. O tom, že se stavěly podle nejnovějších architektonických proudů, mohou svědčit takzvané berlínské pokoje, „Berliner Zimmer“, používané ze strany dvorů, které v místě napojení domu na jeho dvorní křídla díky zkosení zvyšovaly funkčnost této části domu tím, že ji prosvětlovaly.