Zastavení 16
Králík Hasič
Ve zkratce
Tato část se připravuje.
Celý příběh
Nahrávka se připravuje.
Text nahrávky
Gniezno bylo ve svých dějinách mnohokrát ničeno ohněm. Po staletí lidé v požárech přicházeli o život nebo byli nuceni z města utéct, aby po návratu jen oplakávali kouřící hromady spálených prken a začínali všechno znovu. Vzpomínka na strašlivou ničivou sílu ohně proto obyvatele Gniezna provázela odjakživa a snažili se, možná víc než kdekoli jinde, dbát na požární bezpečnost, aby tu už nebyly oběti a aby se nemuselo znovu stavět to, co bylo pro obyvatele Gniezna nejdůležitější. Kdo ví, jak by město vypadalo dnes, kdyby se nemuselo několikrát zvedat z trosek a popela? Vůle obyvatel obnovit Gniezno po každém požáru však byla tak silná, že tu námahu nesli, a dnes se můžeme těšit z jejího výsledku.
Prvním požárem v areálu hradiště, který zaznamenala kronika, byl požár katedrály už v roce 1018, ale podařilo se ji obnovit ke korunovaci Boleslava Chrabrého, která se konala o 7 let později. V roce 1339 způsobili ve městě obrovské škody křižáci, kteří ho téměř do základů vypálili, ale ušetřili katedrálu a kostel s františkánským klášterem. Krutě zkoušeno ohněm bylo Gniezno v období od XVI. do XVIII. století. Uvnitř městských hradeb lehlo popelem téměř všechno, a to několikrát. Několikrát hořely také sousední jurydiky, tedy městečka a další osady, které s Gnieznem tvořily jeden organismus. Oheň strávil například městský archiv, kde se v popel obrátila lokační listina města. Léta hořely kostely, školy, špitály, brány i mosty a obrovské náklady na obnovu se daly jen těžko unést.
V roce 1760 zanesl požár plameny do katedrálního městečka a část budov vypálil do základů. Hořely také střechy nejdůležitějšího chrámu. Poučeny mnoha katastrofami zaváděly městské a cechovní úřady pořádkové předpisy, například povinnost mít pod pokutou žebřík nebo vědro s vodou.
Dnešní podoba centra Gniezna je výsledkem jiného velkého požáru. V noci z 27. na 28. května 1819, jak uváděli obyvatelé, došlo na pozemku v okolí náměstí Rynek kvůli neopatrnému zacházení s ohňostrojem během židovské svatby k zažehnutí ohně. Silný vítr oheň rychle rozšířil a znovu pohltil téměř celé město v hradbách i přilehlé okolí. Odhaduje se, že tehdy shořelo téměř 250 budov včetně radnice a že ulice jako Żydowska, Tumska, Tamka a náměstí Rynek vyhořely téměř do základů. Obraz Gniezna byl opět katastrofální.
Zprávy o velkém požáru se roznesly po Evropě a díky usilovné práci výboru, který vznikl na pomoc a obnovu města, dostávali vyhořelí od obyvatel Velkopolska, a dokonce i z Berlína, prostředky na přežití. Měšťané dokonce poslali dopis Fridrichu Vilému III., pruskému králi, k jehož státu Gniezno tehdy administrativně patřilo, s prosbou o pomoc při obnově města. Se souhlasem panovníka se však správa rozhodla neobnovovat Gniezno v dosavadním prostorovém uspořádání, prakticky nezměněném od středověku, ale vytyčit síť ulic s novými stavebními parcelami. Toto uspořádání se zachovalo dodnes. Poslední velký požár vypukl v lednu 1945. Tehdy sovětská vojska vstupující do města ostřelovala věže katedrály zápalnými střelami. Katedrála znovu stála v plamenech a obětavost obyvatel, kteří spěchali památku zachránit, umožnila vynést z jejího nitra mnoho cenností, ale ztráty byly obrovské.