Zastavení 17
Králík Pruský Voják
Ve zkratce
Tato část se připravuje.
Celý příběh
Nahrávka se připravuje.
Text nahrávky
Pochoduji pravidelným krokem. Jsem králík pruský voják, který drží stráž před kasárnami pěchoty. Vidíš, co mám na hlavě? To není obyčejná přilba. To je pickelhaube, tedy přilba zakončená hrotem, typická pro pruskou armádu. A tahle budova, kterou máte před sebou, byla postavena v 70. letech XIX. století pro potřeby pruské armády. Je to dlouhý příběh, a proto pozor a poslouchat!
Dělení Polska na konci XVIII. století způsobilo, že se Velkopolsko stalo součástí pruského státu. Ještě to nebylo Německo, jak ho známe dnes, ale Pruské království. Gniezno a celé okolí bylo od roku 1793 pod německou nadvládou až do roku 1918, s přestávkami během Kościuszkova povstání a později během napoleonských tažení. Dá se ale říct, že po Vídeňském kongresu, ukončeném v roce 1815, se tu pruská moc upevnila natrvalo.
V té době tvořilo Velkopolsko východní okraj Pruského království a hraničilo s ruským záborem. Z Gniezna to bylo k hranici pouhých 30 kilometrů, a proto bylo tak důležité posílit pohraniční místa vojenskými jednotkami. V Gniezně už na začátku XIX. století umístili malou vojenskou posádku, ale jak se pruská moc upevňovala, posilovala se, a tím nás bylo čím dál víc.
Pobyt vojska ve městě byl obtížný. Důvodem byl nedostatek kasáren. Obyvatelé Gniezna měli po několik desetiletí povinnost nás ubytovávat a živit ve svých bytech. Pro každého občana bylo takové ubytování finanční zátěží, a čím víc kdo vydělával, tím víc vojáků měl přijmout pod svou střechu. Tak stanovily pruské předpisy, a navzdory prosbám ke králi se tento problém po desetiletí nepodařilo vyřešit.
Od roku 1860 byl v Gniezně umístěn 49. pěší pluk, jednotka, ve které sloužím i já. Účastnili jsme se prusko-rakouské i prusko-francouzské války, které se vedly na přelomu 60. a 70. let XIX. století. Právě díky francouzským válečným reparacím za jejich porážku se konečně začala stavět tato kasárna: vznikla v 70. letech XIX. století.
Budova, kterou hlídám, byla jedním ze tří bloků, které se tehdy postavily: jeden podél dnešní ulice Sobieskiego, hlavní budova od ulice Chrobrego a třetí ze strany ulice Pocztowa.
Zmíním ale, že v naší jednotce nesloužili jen Němci, ale také Poláci, kteří museli plnit svou vojenskou povinnost. Tak to bylo až do srpna 1914, kdy naše jednotka vyrazila na fronty první světové války, a mnoho mých kamarádů se už domů nevrátilo.
Náš pobyt v Gniezně skončil 28. prosince 1918, kdy kasárna obsadili velkopolští povstalci, kteří získali celé naše vybavení včetně výzbroje. Neměli jsme sílu jim vzdorovat, protože válek jsme už měli prozatím dost. Proto jsme se většinou sbalili do vlaků a vydali se na cestu do Německa. Nedaleko odsud řádí Králík Povstalec, a já vlastně končím svou stráž a taky odsud odjíždím. Auf Wiedersehen!