Zastavení 19
Králík Lékař
Ve zkratce
Tato část se připravuje.
Celý příběh
Nahrávka se připravuje.
Text nahrávky
Nepřibližuj se. Zůstaň v odstupu. Nejdřív si tě musím prohlédnout z dálky. Mám jisté obavy, protože v okolí bylo dost znepokojivých onemocnění. Jsem Králík Lékař a mým úkolem je léčit. Ani si nedovedeš představit, s čím se museli lékaři před několika sty lety potýkat. Ale já to viděl a jsem tu proto, abych vám vyprávěl, co sužovalo dávné obyvatele Gniezna. Ach, bylo toho hodně…
Ta velká světlá budova, která stojí naproti mně, je nemocnice, jedna ze tří, které v Gniezně jsou. Opravdu, ať si kdo říká co chce, žijeme v době, kdy léčba mnoha nemocí není problém. Před staletími to bylo úplně jinak: Gniezno, stejně jako mnoho jiných evropských měst, sužovaly různé epidemie. Neznaly se nejen léky, ale ani způsoby, jak různým nemocem předcházet. Teprve rozvoj medicíny v XIX. století umožnil zjistit, že epidemie moru způsobují blechy žijící na krysách a že cholera pochází z vody nabírané ze znečištěných studní. Z dalších nemocí tu byly ještě neštovice, úplavice, tuberkulóza, tyfus. Dalo by se pokračovat donekonečna.
Někdy stačil krátký kontakt s nemocným, aby se příznaky nákazy objevily u dalšího člověka. A u dalšího, a dalšího. Tehdy propukaly epidemie, které zabíjely celé rodiny a vylidňovaly města i vesnice. Šíření nemocí napomáhaly také četné průchody vojsk a války, které se odehrály v XVII. a XVIII. století.
Epidemie byly v Gniezně časté, ale ne o všech se dochovaly zprávy, protože… umírali i kronikáři, kteří mohli ty příběhy sepsat. Ti, kdo o té dramatické době něco zaznamenali, psali o „morovém vzduchu“. Jak se popisovalo, kdo mohl, utíkal z měst na venkov a snažil se izolovat od míst, kde řádila nákaza. Ne vždy to ale stačilo. V roce 1624, když vypukla epidemie, opustil hnězdenský kanovník Stanisław Grot okamžitě město, aby se ukryl v Pobiedziskách, ale sotva tam dorazil, náhle zemřel.
V roce 1708 přišel morový vzduch, který za dva roky zabil celých pět tisíc obyvatel Gniezna a okolí, takže už nebyl nikdo, kdo by pohřbíval mrtvé. V roce 1714 podle sčítání žilo v samotném městě jen 20 lidí. Epidemie se vracely i v XIX. století a braly s sebou další generace obyvatel Gniezna. Dělo se to jak za napoleonských válek, tak v pozdějších desetiletích, i když ne v takovém rozsahu.
Při léčbě nemocných pomáhaly špitály. Tady, nedaleko mě, stojí kostel svatého Jana, založený křižovníky strážci Božího hrobu. Od XIII. století vedli špitál, který však byl spíš jakýmsi útulkem pro poutníky, ale také útočištěm pro chudé. Podobné špitálky vznikaly i u jiných kostelů v Gniezně.
A já? Symbolizuji lékaře. Na obličeji mám masku, ve které jsou vonné látky, které mě měly chránit před nákazou a… před zápachem nemocných. V ruce mám hůl, kterou na dálku vyšetřuji těla nemocných. Bohužel se nejednou stalo, že to před nákazou neochránilo, a proto mnoho ctihodných lékařů zemřelo během řádících epidemií. Dalo by se o tom ještě mnoho vyprávět, ale jsou to bohužel smutné příběhy. Je čas jít dál, protože je ještě mnoho co objevovat.