Pracovní verze. Texty a nahrávky nejsou konečné.

Zastavení 21

Králík Šofér

Postava králíka

Ve zkratce

Tato část se připravuje.

Celý příběh

Nahrávka se připravuje.

Text nahrávky

Můj příběh je krátký, stejně jako dějiny motorismu: začíná totiž na začátku XX. století a trvá dodnes. Jsem Králík Šofér, tedy, řečeno dnešním jazykem, profesionální řidič. Musíš ale vědět, že kdysi bylo udělat si řidičák jednodušší: bylo méně předpisů, méně značek, ale zato vlastnit auto bylo mnohem obtížnější a nákladnější, než se zdá.

Poprvé jsem našel zaměstnání jako řidič hnězdenského okresního starosty Ludwika Dionysiuse, který byl do této funkce jmenován v roce 1904. Byl jedním z prvních obyvatel Gniezna, kteří vlastnili automobil. Jeho vůz značky Brennabor, jako každý jiný takový stroj, budil zvědavost i strach. Dělal hluk, jel rychle, a k tomu nikdo pořádně nevěděl, jak je možné, že se pohybuje bez koně nebo bez kouře z komína. A přece si automobily, jak se jim tehdy říkalo, začínaly získávat oblibu, i když byly nesmírně drahé. Prvními, kdo vlastnili auta, byli tedy úředníci a vojáci. S příchodem stále rychlejších vozidel začaly nehody a nutnost zavést předpisy a dopravní značky. Jen tak pro zajímavost, ulice Rzeźnicka, na které stojím, byla jednou z prvních v Gniezně, kde se zavedl jednosměrný provoz. Už několik let je to pěší zóna. Skutečné šílenství kolem aut přišlo až po první světové válce. Tehdy, v poválečných podmínkách, začaly vznikat první polské firmy, které auta opravovaly, ale také prodávaly. Nejznámější firmou ve 20. letech XX. století byli bratři Waberští. Jmění nabyli na vojenských zakázkách, kdy vyráběli různé potahové vozy a kočáry. Potom se pustili do obchodu s auty značek Ford a Lincoln a tady v ulici Rzeźnicka číslo 5 stál jejich autosalon, ve kterém byla auta vystavena za velkými výlohami.

Průkopníkem motorismu byla bezpochyby firma „Auto“, která ve druhé polovině 20. let spustila četné autobusové linky. Zpočátku jezdila na úsecích, které konkurovaly vlakům, a spojovala Gniezno s Witkowem a Powidzem nebo s Kłeckem. Pak se síť dále rozvíjela a dosáhla i do obcí, které neměly železniční spojení. Nakonec se spustily i dálkové linky, jako ta, která spojovala Poznaň přes Gniezno s Bydgoszczí.

Zajímavé je, že od roku 1927 působila v Gniezně také firma Ignacyho Tatarského, který v roce 1929 postavil na podvozku Chevroletu vlastní model autobusu.

Všechny zmíněné firmy tvrdě zasáhla krize z počátku 30. let, takže se dostaly do velkých finančních potíží a činnost ukončily nebo ji výrazně omezily. Šoféři jako já si museli začít hledat práci na vlastní pěst, protože mnoho lidí si nemohlo dovolit takové pohodlí, jako je auto. Ale pro profesionální řidiče byla práce vždycky, takže si nestěžuji a jedu dál.

Všechna zastavení