Zastavení 25
Měšek I. a Doubravka
Ve zkratce
Tato část se připravuje.
Celý příběh
Nahrávka se připravuje.
Text nahrávky
Mieszko: To jsem já, Měšek, piastovský kníže, první z této dynastie jako historický vládce země Polanů. Odcházím do dálky a loučím se se svou ženou Doubravkou. Než odejdu a předám jí slovo, krátce vám povím o sobě. Podle pověstí byl mým otcem Zemomysl, jeden z řady vládců Polanů, o němž se zachovala jen vyprávění. Datum mého narození nikde zapsáno nebylo, ale jisté je, že v roce 960 jsem se ujal vlády nad zemí, kterou jsem zdědil po svých předchůdcích. Pohanský stát, v němž kmeny vedly různé svády a spory, jsem se rozhodl sjednotit, ale také posílit. Bylo to nutné, protože kolem nás tehdy sílili sousedé, kteří většinou neměli mírumilovné úmysly. To vyžadovalo účast na mnoha výpravách. Když jsem však v roce 964 uzavřel spojenectví s českým knížetem Boleslavem I. Ukrutným, měl jsem je zpečetit tím, že si vezmu za ženu jeho dceru Doubravku. To rozhodnutí nebylo snadné, protože nás dělila víra. Ona byla křesťanka, já pohan. Historici se k mému rozhodnutí stavějí různě, ale to, že jsem se rozhodl dát se pokřtít, bezpochyby přispělo k posílení mého státu na evropské scéně. Umožnilo to odvrátit německé snahy ovlivňovat mé země. Jak vidíte, moje žena je v jiném stavu: čekáme našeho prvního syna. Dáme mu jméno Boleslav, aby šířil slávu dědictví piastovského rodu, v němž bude pokračovat.
Dobrawa: O Měškovi jsem se dozvěděla, když jsem byla ještě doma, v Čechách. Můj otec Boleslav Ukrutný mě postavil před hotovou věc: měla jsem se vdát za polského knížete, navždy opustit domov a vydat se na sever do neznáma. Já to však vzala jako poslání. Jako křesťanka od narození jsem v Měškovi neviděla jen vládce jeho zemí, na jehož rozkaz se ozbrojenci v krátké době stavěli v plné sestavě a poddaní poslušně plnili vydané příkazy. Viděla jsem v něm také člověka ztraceného mezi starými bohy a tím, co přicházelo ze Západu. Později kronikáři Dětmar a Gall Anonym zaznamenali, že Měšek I. přijal křest právě díky mně. Nebylo to snadné. Večer jsme spolu mluvili, někdy dlouho, někdy jen pohledy, ale vždycky jsem cítila, že v něm zraje rozhodnutí největší ze všech, jaká dosud učinil. Když se rozhodl a v roce 966 se dal pokřtít, cítila jsem se plně naplněná. Ještě než se to stalo, nebyl náš vztah jen obyčejnou politickou smlouvou, ale rozkvetla už láska. Jejím plodem je syn Boleslav, kterého čekáme. To jméno jsme vybrali proto, že bude v budoucnu šířit slávu naší rodiny, ale je na tom i kus pravdy, že je to na počest jeho dědečka, mého otce, Boleslava. Pamatujte, že je to naše dítě, ale také vaše dědictví, které nesmí být zapomenuto.
Dobrawa: Měškovým jménem začne řada polských panovníků. Moje jméno naopak zahájí dějiny žen, které vždy stály po boku svých mužů a také rozhodovaly o osudu státu.