Zastavení 07
Králík Písař
Ve zkratce
Tato část se připravuje.
Celý příběh
Nahrávka se připravuje.
Text nahrávky
Salvete, milí poutníci! Ohó, vidím, že jste konečně trefili do nejpůsobivějšího koutu Gniezna, do ulice Franciszkańska. Dobře se rozhlédněte. Na jedné straně máte starobylý, zadumaný františkánský kostel a na druhé... ponuré zdi bývalé pruské věznice. A mezi nimi stojím já: Králík Písař. Pohodlně usazený, s velkou knihou, husím brkem v tlapce a kalamářem po boku. Možná nemám na sobě zlatou korunu ani císařský plášť, ale věřte mi, moje moc nad dějinami je mnohem větší. Protože král vládne poddaným, ale písař... dějinám, protože to všechno zapisuje.
Chcete poznat tajemství tohoto místa? Tak to máte štěstí, že umím psát i mluvit! Moje pracoviště je, mírně řečeno, dost zvláštní. Sedím přesně na hranici dvou úplně odlišných světů. Napravo františkánský kostel. Tento řád přivedl do Gniezna ve XIII. století nikdo jiný než kníže Boleslav Pobožný, ten samý, který vychovával našeho známého, krále Přemysla II. Klášter byl svědkem velkých modliteb, půstů a... těžké práce mých kolegů z oboru. Klášterní písaři tu po staletí opisovali moudré knihy. Bez nás, písařů, byste dnes o středověku nevěděli nic!
A nalevo vidíte bývalou pruskou věznici postavenou v XIX. století. Cihlovou, strohou, s mřížemi v oknech. Léta sem přicházeli nejrůznější lapkové, opravdoví zločinci, ale také spiklenci bojující za svobodné Polsko. Dá se říct, že mám dokonalý výhled na lidskou povahu. Když někdo napáchal příliš hříchů nalevo, hledal rozhřešení napravo. A já to všechno pečlivě zapisoval do svých kronik. Myslíte, že práce písaře byla idylka? Kdepak, to bylo skutečné přežití! Za mých časů nebyly tablety, propisky ani papír ze supermarketu. Místo papíru jsme psali na pergamen, tedy speciálně vydělanou zvířecí kůži, hlavně ovčí nebo telecí; králičí byla naštěstí moc malá. Jedna chyba a inkoust se musel opatrně seškrábat nožíkem. Inkoust jsme si samozřejmě dělali sami. Nejlepší černé barvivo vznikalo z... dubových duběnek, tedy malých výrůstků na dubových listech, které způsobuje hmyz. Přidávalo se k tomu železo a arabská guma. Takový inkoust vydržel tisíc let. A nejdůležitější dovednost písaře: trpělivost! Opsání jedné tlusté knihy trvalo někdy rok nebo dva roky těžké práce, někdy ve studených, nevytápěných klášterních celách. Není divu, že jsme na okrajích rukopisů občas nechávali vtipné poznámky jako: „Ach, moje záda...“ nebo „Konečně konec, čas na pořádný oběd“.
Všichni se ptají: „Písaři, co to tam tak pilně škrábeš do té své velké knihy?“ No, jako oficiální kronikář Gniezna mám tlapky plné práce. Až se se mnou budete fotit, prohlédněte si pozorně listy mé knihy. Možná se vám podaří zahlédnout nějaké skryté poselství? Objevuje se jen jednou za rok, není to náhodou právě dnes?
Buďte zdrávi. A vydejte se dál stopovat mé sourozence po Královské cestě.