Zastavení 24
Pověst o Piastovi Oráči
Ve zkratce
Tato část se připravuje.
Celý příběh
Nahrávka se připravuje.
Text nahrávky
Vítejte, ctění poutníci! Když už jste dorazili do parku generála Władysława Anderse a stojíte tady, u malebného svahu, šumící kaskády a tajemných jeskyní, je čas setkat se s někým, kdo dal počátek nejslavnější polské dynastii. Pozorně se rozhlédněte. Tahle krásná socha zasazená do zeleně nepředstavuje krále ani rytíře v lesklé zbroji. To jsem já, Piast Oráč, osobně.
Asi už víte, jak bylo založeno Gniezno, ale právě díky mé skromné osobě a mé pracovité ženě Rzepiše získalo Polsko své první skutečné vládce. Posaďte se na lavičku, za šumění vody, a poslechněte si, jak obyčejný sedlák od Gniezna změnil běh dějin.
Všechno začalo dávno, předávno. Byl jsem prostý, tvrdě pracující člověk, oral jsem půdu, odtud moje přízvisko, staral jsem se o včelín a dělal kola k vozům. Žili jsme skromně, ale poctivě. Když bylo mému synovi Zemovítovi 7 let, přišel čas na postřižiny, takový náš dávný slovanský obyčej, kdy chlapec přecházel z péče maminky pod ochranu táty a oficiálně se stával mužem. Pozval jsem sousedy, uvařili jsme trochu piva, Rzepicha připravila jídlo. No, ale řekněme si upřímně, naše zásoby na tu slavnost byly spíš... skromné. A tehdy najednou stanuli u dveří mé chalupy dva tajemní, unavení poutníci. Předtím titíž poutníci zaklepali na brány hradu Popela, toho neslavného vládce, kterého pak sežraly myši. Popel, hulvát, jakých je málo, je vyhnal na všechny čtyři strany. Ale u nás, u Piastovců, platilo svaté pravidlo: host do domu, Bůh do domu. I když jsme sami měli málo, pozvali jsme je ke stolu. A tehdy se stalo něco zvláštního. Moji tajemní hosté požehnali našemu domu. Najednou, k našemu velkému údivu, začalo jídla přibývat. Z malého soudku piva začaly téct proudy moku a mísy s masem se samy plnily. Nasytil jsem a napojil celé Gniezno i okolí. Všichni hodovali a můj syn Zemovít byl ostříhán v záři neuvěřitelné hojnosti. Poutníci brzy odešli, ale předpověděli nám velkou budoucnost. A víte co? Nemýlili se. Brzy nato už měli lidé dost vlády sobeckého Popela. Přišli za mnou a řekli: „Piaste, ty jsi moudrý, pohostinný a poctivý. Tvůj rod by nás měl vést.“ A tak můj syn Zemovít dal počátek dynastii Piastovců, té samé, z níž vzešli Měšek I., Boleslav Chrabrý a Přemysl II., až po krále Kazimíra Velikého.
A teď stojím tady. Pozorně se rozhlédněte. Šumící voda a jeskyně dokonale vystihují slovanského ducha. My, dávní Polané, jsme žili v naprosté harmonii s přírodou. Šumění vody, posvátné háje, síla země, to všechno nám dávalo sílu k práci i k boji. Pamatujte, že největší mocnosti se často rodí z prosté pracovitosti, pokory a dobrého srdce k bližnímu. Proto vždycky vítejte hosty s otevřenou náručí. Mějte se hezky a ať se vám dobře putuje po Gniezně, které je pohostinné ke všem.